Kulturní

Památky kulturní

Kdyně

Kostel sv. Mikuláše

Kostel sv. Mikuláše je nejvýznamnější památkou Kdyně. Nejstarší zprávy o svatyni pocházejí ze 2. poloviny 14. století. Z tohoto období se zachovaly křížové klenby presbyteria, hrotitá okna se zbytky kružeb a část zdiva kostelní lodi. Hranolová věž přístupná hrotitým portálem je patrně výsledkem pozdní gotické výstavby. V r. 1734 byla věž zvýšena a opatřena novým krovem s cibulovitou bání, která tvoří dodnes charakteristickou siluetu Kdyně. Její tvůrce V. Fischer pocházel z Furthu (Bavorsko). V r. 1763–1768 byl kostel rozšířen o boční kaple, prodloužena loď a kostel vybaven novým mobiliářem. Stavbu financovali Stadionové, jejichž znak je dosud umístěn na průčelí kostelní fasády. Hlavní oltář, který je patrně prací F. Ringelhahna, nese obraz sv. Mikuláše od I. Raaba.

V blízkosti kostela sv. Mikuláše stával ještě kostel sv. Petra a Pavla, zmiňovaný od 14. do 17. století. Jednalo se o velice starou svatyni, která byla podle svého prastarého zasvěcení patrně ještě předchůdcem dnešního kostela. V polovině 17. století je kostel sv. Petra a Pavla připomínán jako pustý. Dnes po něm nejsou stopy.

Velká vzdálenost kostela od města sváděla měšťany k myšlence vystavět na kdyňském náměstí kostel nový, zasvěcený Nejsvětější Trojici. Konkrétní podobu získal tento projekt kolem r. 1660. Osadníci svezli materiál, ale na protesty faráře museli od stavby upustit. Znovu ožila myšlenka na zřízení kostela mezi léty 1887–1902, tenkrát však chyběly finanční prostředky a tak zůstalo kdyňské náměstí bez kostela.

Umístění: Kostelní ulice, na sever od budovy pošty na náměstí přibližně 300 m.

Kaple v Kostelní ulici

Pod kdyňským kostelem, v aleji kaštanů, stojí kaple, v níž byla donedávna uchovávána dřevěná pieta z konce 14. století.

V téže ulici, nedaleko školy, se nachází další kaple z 2. poloviny 18. století, obsahující dřevěnou sochu sv. J. Nepomuckého v nadživotní velikosti. Socha pochází z kaple, která do r. 1873 stála u dolní kašny na náměstí.

Umístění: Kostelní ulice.

Radnice

Mohutná dvoupatrová budova radnice stojí na náměstí. V r. 1781 shořela celá jižní strana náměstí i s radnicí. Nově vybudovaná radnice se skládala ze zděného přízemí a dřevěného patra. V r. 1850 rozhodli radní tuto stavbu zbořit, zakoupili sousední dům čp. 2 a na spojených parcelách vybudovali radnici novou. Tato mohutná, ale slohuprostá byla dokončena r. 1852 a r. 1871 obohacena o plechovou věžičku s hodinovým strojem. Poslední úpravy v r. 2000 dodaly radnici zcela novou venkovní fasádu.

Při radnici stojí brána staré přádelny ozdobená sochou ležícího lva, v areálu bývalé přádelny jsou zachovány ještě některé staré tovární budovy. Z nich nejvýraznější je hala se štíhlou věží krytou cibulovou bání.

Umístění: Náměstí čp. 1, ve směru Domažlice–Klatovy při hlavní silnici po pravé straně.

Synagoga

Jedná se o objekt bývalé synagogy ve Kdyni, která je podle hodnocení odborníků vyjímečně dochovaným příkladem synagogální architektury v západních Čechách, dokonce údajně 3. nejzachovalejší. Postavena byla v letech 1862–1863 v neorománském slohu poblíž náměstí. Potřebné finance na její stavbu mezi sebou sesbírali členové kdyňské židovské náboženské obce. Zasvěcena byla 21. ledna 1863, ale od roku 1929 se konaly bohoslužby jen o svátcích, naposledy v roce 1936. Uvnitř také bývala od roku 1871 pamětní deska se jmény hlavních stavebníků, kterými byli např. Isak Augstein, Eliáš Klaubr nebo Jakub Hutter. Za 1. světové války tady byli ubytováni uprchlíci. Druhou světovou válku přežila synagoga celkem bez úhony zřejmě jako skladiště. Po válce přešla do majetku Československé církve husitské. Počátkem 60. let byla jako modlitebna církve husitské navržena k prohlášení za kulturní památku, které se však nejspíš neuskutečnilo. Teprve od roku 1993 se z podnětu referátu Okresního úřadu Domažlice začal o stavbu zajímat Památkový ústav v Plzni, pak i Židovská náboženská obec v Plzni, která zprostředkovala velice cennou pomoc Židovského muzea z Prahy, jmenovitě pana PhDr. Arno Paříka. V roce 1994 církev synagogu prodala za 800 000 Kč soukromému vlastníkovi, který ji chtěl přeměnit na pivnici. Město Kdyně nakonec po dlouhých jednáních synagogu vykoupilo, získalo do svého vlastnictví a nechalo zčásti opravit. Ministerstvo kultury ČR ji na základě návrhu Památkového ústavu v Plzni prohlásilo za národní kulturní památku.

V budově synagogy je v současné době umístěno malé muzeum dokumentující historii města Kdyně.

Umístění: Masarykova čp. 12, při hlavní silnici po levé straně, žlutá budova s dvěma půlkruhem sklenutými okny.

Fara

Budova fary se nachází ve Staré Kdyni. Patří k ní i brána a hospodářské příslušenství. Umístění: Farní ulice

Zámeček

V blízkosti fary stojí budova tzv. zámečku. Objekt byl postaven v prostoru středověkého dvora. Po majitelích rýzmberského panství se zde od 2. poloviny 17. století střídali různí vrchnostenští úředníci a statkáři. Za Slavíků, který objekt zakoupili v r. 1796, je prvně nazýván „zámečkem“. Jeho podobu zachytil německý spisovatel a malíř Moritz von Schwind, který zde pobýval na počátku 20. století. V 80. letech 19. století zámeček vyhořel, ale byl znovu opraven. Čeněk Rendl, který jej zakoupil v r. 1903, přebudoval objekt na penzion, v němž trávili sezonní dovolenou čeští malíři a literáti. Dnes je v zámečku pohostinství, které pro jeho osobitou atmosféru vyhledávají především místní štamgasti.

Umístění: půjdete z náměstí Komenského ulicí na Náměstí prof. Žákavce, pokračujete doprava podél potoka starou čtvrtí a po několika metrech zabočíte do slepé uličky vlevo, až přijdete k rázovité patrové stavbě s věžičkou.

Dům č.p. 89 z 18. století

Nedaleko od zámečku, při hlavní komunikaci, stojí čp. 89. Mohutný přízemní dům s roubenými stěnami "v kožichu", pochází z konce 18. století a náleží mezi významné ukázky staré zástavby města.

Umístění: Starokdyňská ulice.

Pomník padlým

Na nově zrekonstruovaném náměstí ve Kdyni , které je osázeno čtyřmi řadami lip, stojí pomník padlým z r. 1924 od V. Bretschneidera a památník „Lidé bděte“ z r. 1952 od Karla Kuneše mladšího.

Umístění: hlavní náměstí.

Zřícenina hradu Rýzmberk s rozhlednou

Na jižním okraji Chudenické vrchoviny se nachází zřícenina hradu Rýzmberku. Ze Kdyně jsou to jen 2 km severovýchodním směrem upravenou cestou s možností parkování pod vlastním vrchem. Kamenitou cestou se dostanete nejprve k „Hradní louce“, která kdysi mohla sloužit ke konání turnajů. Pak se objeví zřícené zdi opevnění, zbytky původní hranolovité stavby a sutiny horního hradu, které uzavíraly okružné hradby. V polovině 19. století tam byla vystavěna vyhlídková věž a ve 20. století chata s možností občerstvení turistů, kteří hrad hojně navštěvují z celého okolí

Založení hradu Rýzmberka souvisí s významným šlechtickým rodem Drslaviců. Prvním majitelem se za vlády krále Přemysla Otakara II. v r. 1279 stal Děpolt z Rýzmberka. Hradní posádka měla střežit Všerubský průsmyk, kterým do Čech procházela stará obchodní stezka z Bavorska. Rovněž tudy došlo k několika vpádům bavorských vojsk na české území.

Zřícenina hradu Nový Herštejn

Tři kilometry severovýchodně od Kdyně najdeme zříceninu hradu Nový Herštejn.  S dějinami hradu je úzce spojen rod pánů z Velhartic. Hradní zřícenina je nejpůsobivější na podzim, kdy je obklopena zlatožlutými korunami staletých buků a dubů. Již od roku 1933 je návrší s hradem vyhlášeno státní přírodní rezervací.

Zřícenina hradu Příkopy

Mezi zříceninami hradu Rýzmberk a Nový Herštejn se nachází valy zříceniny hradu Příkopy.

Rozhledna Koráb

Na nejvyšším bodě Chudenické vrchoviny, v nadmořské výšce 773 m, se nachází vrch Koráb . Je obklopen bohatě členitým krajem s četnými vrcholy, velice často pokrytými listnatými či smíšenými lesy. Pokud návštěvník vystoupí po schodech až do vyhlídkové gondoly, pak určitě nebude zklamán.  Jako na dlani uvidí město Kdyni a její nejbližší okolí. Na obzoru se táhne modravé pásmo Šumavy a Českého lesa.

Brnířov

Kaple sv. Martina – nachází se na návsi od roku 1854

Černíkov

Zřícenina hradu Ruchomperk – nachází se nedaleko Černíkova. Zbytky mohutného opevnění (hluboké příkopy, val) rozsáhlého zaniklého hradu, zřejmě jednoho z nejstarších v Čechách, na vrchu Velký Kouřim u Němčic na Domažlicku. Historické zprávy z doby života hradu neexistují, připomíná se až r. 1404. Vznikl snad již na přelomu 12. a 13. stol. z královského popudu, stavitelem mohl být komoří krále Přemysla Otakara I. Černín z rodu Drslaviců. Brzký zánik již v první polovině 13. stol. by mohl souviset s jeho roztržkou s králem, vrcholící vypuzením ze země. Většina objektů byla zřejmě dřevěných a hrad stál i celkovým pojetím blízko hradištím raně středověkého období.

Zřícenina hradu Pušperk – nachází se 2 km od Černíkova. Zříceniny hradu donjonového typu na vrcholu kopce nad obcí Liška. Poprvé připomínán r. 1266, před r. 1434 obležen, dobyt a pobořen husity, jako pustý se uvádí již r. 1447. V 17. stol. zde byla s použitím ruiny obytné věže vystavěna barokní kaple a zbytek areálu upraven, přičemž zanikla většina starších pozůstatků. Hrad obíhá mohutný příkop s vyzděnými svahy a valové opevnění.

Kostel Sv. Josefa – stojí na návsi obce Slavíkovice a byl postaven v roce 1827.

Kaplička Sv. Vojtěcha – nalézá se nad vsí Slavíkovice.

Chodská Lhota

Kaple sv. Václava – gotická kaple se nachází na návsi a byla postavena koncem 19. století, u kaple stojí litinový křížek datovaný k roku 1869.

Památník obětem 1. světové války – upomínka ne oběti v 1. světové válce, nachází se na návsi.

Koloveč

Stará kolovečská radnice – je rozeznatelná podle nízké plechové vížky s hodinovým strojem zasazeným sem v r. 1856, je nově zrekonstruována.

Kostel sv. Panny Marie – první zmínky o něm pocházejí ze 16. století v těsné blízkosti stojí barokní fara, která je spojena se svatyní krytou pavlačí.

Socha sv. Jana Nepomuckého – je umístěna před kostelem a pochází z roku 1776.

Zřícenina hradu Netřeb – ve 14. století nechal postavit hrad patrně Děpolt z Rýzmberka, který ho nazval Nový Rýzmberk, ale od 15. století se hrad nazývá podle vrchu, na kterém stojí, Netřebem. Pravděpodobně kolem 15. století zanikl hrad mohutným požárem. Známky požáru v podobě do červena vypálené malty a ožehnutých kamenů jsou dosud patrné na vnitřních zdech zříceniny. Hrad se skládal z obytné věže a obvodové hradby. Zachovaly dvě stěny z věže s vylámaným otvorem střílny a některé hradby. Je stále dobře viditelný příkop, který měl hrad chránit. Netřeb je obklopen listnatým porostem tisů a vzácnou hajní květenou. Průměrné stáří tisů se pohybuje kolem 600 let. Dnes se jejich počet odhaduje na 200 kusů. V Evropě je takovýto hromadný výskyt tisů ojedinělý. Ze vzácných květin zde roste např. lilie zlatohlavá. Hrad je dobře přístupný po značených turistických značkách.

Kout na Šumavě

Bývalá renezanční tvrz – dnes sídlo Obecního úřadu v Koutě na Šumavě.

Kostel sv. Jiří – stojí nedaleko bývalé renezanční tvrze v Koutě na Šumavě na vyvýšeném místě, původně zde existovala kaple k níž byla v 1. polovině 19. století přistavěna plochostropá loď, tímto spojením vznikl dnešní kostel.

Socha sv. Jana Nepomuckého – stojí od 2. poloviny 17. století u kostela v Koutě na Šumavě.

Koutský zámek – byl patrně založen v roce 1824, mezi léty 1978–1978 byl přestavěn a dnes jeho prostory slouží k ubytování turistů a školám v přírodě.

Pivovar – pivovar byl založen v roce 1736 a dnes se znova obnovil provoz , nalézá se nedaleko kostela v Koutě na Šumavě.

Gloriet zvaný klobouk – pozoruhodný objekt na obzoru nad Koutem na Šumavě připomíná obří klobouk, byl postaven v roce 1723 a legenda o něm praví, že právě na tomto místě v roce 1431 za husitských válek ztratil svůj klobouk Cesarirni, když prchal z bitvy.

Libkov

Památník Mistra Jana Husa – stojí na návsi ve stínu lip.

Kaple sv. Markéty – nachází se 1,5 km od Libkova a můžete jí spatřit již z hlavní silnice směr Domažlice–Klatovy. Z tohoto místa je pěkný výhled do okolí, jelikož se nachází 643 m. n. m.

Loučim

Kostel Narození Panny Marie – Loučimský kostel nepřehlédne žádný z řidičů směřující ze Kdyně do Klatov. Kostelní věž se štíhlou jehlancovou střechou dodává obci rozložené na příkrých stráních osobité kouzlo a vytváří dominantu širokému okolí. Svatyně pochází z 2. čtvrtiny 14. stol. Její loď je zastropena působivou křížovou klenbou svedenou na střední pilíř. Presbiterium a kaple sv. Kateřiny si dosud udržely svoji původní podobu. Mohutná hranolovitá věž byla ke kostelu přistavěna patrně v průběhu 16. stol. Vnitřní zařízení kostela pochází většinou z 2. poloviny 18. stol.

V kostele je rovněž uschována kopie sošky tzv. Černé loučimské madony, která má v hlavě zaseknutý meč. Pověst vypravuje, že tato soška byla loučimskými ukryta před husity v pohraničním hvozdu nedaleko bavorské hranice. Jeden z bezbožníků, údajně jakýsi Krčma z Otova, sošku v dutém stromě objevil a mečem jí rozťal hlavu. Sošce však z rány vytryskla krev a násilník svého činu začal okamžitě litovat. Nakonec se vrátil zpět ke katolické víře. Nedaleko místa, kde byla zázračná soška nalezena, postavili bavorští věřící kapli. Tu později nahradil františkánský klášter s kostelem nazývaný dnes spolu s městečkem Neukirchen bei Heiligen Blut nebo prostě Neukirchen. V tomto klášteře je originální stará soška uložena dodnes.

Ve hřbitovní zdi obklopující loučimský kostel stojí drobná stavba márnice, která je snad původní starou kaplí sv. Kateřiny.

Barokní fara – nalézá se v těsné blízkosti kostela.

Socha sv. Jana Nepomuckého – nalézá se v blízkosti loučimské barokní fary.

Židovský hřbitov – z Loučimi ke hřbitovu vede přibližně 1 km dlouhá pohodlná cesta značená žlutou turistickou značkou, která skýtá kouzelné pohledy na předhůří Šumavy.

Židovský hřbitov byl založen v roce 1841 a sloužil židovským obcím v Dlažově, Loučimi, Kdyni, Kolovči a Všerubech. Patrně nejstarší hřbitovní náhrobek pochází z roku 1842 a náleží členům židovské rodiny Augsteinů. Poslední pohřeb do země se zde uskutečnil v roce 1948. V prostoru hřbitova obklopené polorozpadlou zdí je zachováno několik desítek starých náhrobků.

Mezholezy

Roubená chalupa čp. 38 – roubená chalupa v Mezholezích je pečlivě udržovaná a stojí za vidění.

Památníček obětem selského povstávní – nalézá se při silnici a pochází z roku 1666.

Mrákov

Kostel sv. Vavřince – jedná se o trojlodní stavbu s hranolovou věží v průčelí a byl postaven v letech 1811–1813 přímo na návsi, na místě dřívější kaple. Zvláštností mrákovského kostela býval „zasedací pořádek“, podle kterého zde seděli farníci z jednotlivých vsí, navzájem děleni ještě podle stáří a pohlaví.

Kaple sv. Václava – stojí od roku 18 63 přímo na návsi Starého Klíčova.

Němčice

Soška sv. Jana Nepomuckého – polychromovanou sošku najdete na kamenném soklu u křižovatky.

Nová Ves

Kostelík sv. Václava na Brůdku – za silnicí na protilehlém návrší se nachází barokní stavba kostela sv. Václava, která se bez výraznějších stavebních zásahů zachovala do současnosti. Jméno malé obce Brůdek položené ve Všerubském průsmyku je v českých dějinách spojeno se slavnou bitvou, ve které v roce 1040 porazil český kníže Břetislav I. vojska německého císaře Jindřicha III. Založení kostelíka sv. Václava je právě přisuzována samotnému knížeti Břetislavovi. Nejstarší historické zprávy o kapli či kostelíku se vztahují teprve k roku 1390. Tehdy se při něm rozkládala ves Zdemily, jež náležela k nedalekému hradu Rýzmberku.

Počátkem 17. století vznikla v blízkosti bývalých Zdemil nová ves zvaná Brůdek.

Středověká stavba kostelíku sv. Václava, vybudovaná patrně ve 13. stol. a zmińována v letech 1390–1415 zanikla v 15. stol. V období let 1669 . 1671 byl kostelík obnoven a v roce 1890 opraven a doplněn novým inventářem. Z tohoto roku pochází i hlavní oltář s obrazem sv. Václava od Ignáce Amerlinga. Z barokního vybavení svatyně přežívá pouze dřevěná kruchta zdobená malovanými postavami světců.

Pocinovice

Kostel sv. Anny – stojí na návsi, v místech původní dřevěné kaple. Byl postaven v letech 1805–1806. Je to jednoduchá stavba oživená věží s cibulovitou bání. Vnitřní zařízení pochází převážně z 18 stol.

Orlovice – ves s překrásným výhledem je založena v sedle mezi Orlovickou horou 719 m.n.m. a vrchem Havranicí v místě staré hornické kolonie. Těžbu železné rudy zde zahájili již Lamingenové, kteří vytěženou rudou zásobovali svoji novou železárnu v Peci pod Čerchovem, založenou v roce 1652. Vlastní ves vznikla teprve kolem roku 1770 na vykácených pozemcích panského lesa. Pod vrcholem Orlovické hory se nachází tzv. Zlatá jáma nebo-li starý lom na železnou rudu. Své jméno získal patrně po pyrhotinu, železné rudě žlutavé barvy.

Nedaleko Orlovic je k vidění Medvědí kaple na kopci Lišák.

Dobrá voda u Pocinovic a kaple Bolestné Matky Boží se studánkou – nachází se 1,5 km od Pocinovic a je nejmalebnější poutní místo dolního Chodska. Nachází se severovýchodně od kdysi největší chodské dolní vesnice Pocinovice. Na zalesněném návrší se skví mariánské poutní místo – kaple Sv. P. Marie bolestné a vedle ní kaplička se stálým praménkem dobré vody. Sláva Dobré Vody, stejně jako většiny poutních míst, má své kořeny v 18. století. Podle pověsti zde kdysi v lese na stromě u studánky visel mariánský obrázek.

Nedaleko odtud se popásali koně, když stará slepá kobyla zabloudila do lesa ke studánce. Šlápla přední nohou do pramene a voda, která vystříkla kobyle do očí, jí vrátila zrak. Svědky této příhody byli pastevci, kteří spěchali koni na pomoc. Zvěst o této příhodě se rychle rozlétla po kraji a ke studánce začaly proudit davy poutníků, aby zde nalezly ztracené zdraví. U studánky vyrostla v 17. století dřevěná kaplička, kam uzdravení věšeli obrázky o svém vyléčení. V roce 1908 však i s obrázky vyhořela. Na jejím místě nad pramenem byla pak postavena zděná kaplička obdélníkového půdorysu, s půlkruhovými okénky a nízkou stříškou.

Základní kámen ke stavbě kaple byl položen 9.6.1872. Dne 13. října 1873 byla kaple vysvěcena pocinovským farářem P. Janem Vazačem, za asistence devíti kněží a spousty věřících. Osmiúhelníková stavba je zaklenuta vznosnou kopulí. Dvě vystupující lodní části se vyznačují klasicizujícím trojúhelníkovým štítem. Nad vstupním prostorem v interiéru kaple je umístěn malý obloukovitý zaklenutý chór. Oltář na východní straně tvoří polosloupy po stranách, ukončeny trojúhelníkovým tympanonem se dvěma andílky. V interiéru je pozoruhodná plastika Krista na kříži a obrazy od neznámého malíře z minulého století.

Spáňov

Kaple sv. Martina – moderně upravená šestiboká kaple stojí na malé návsi a pochází z 18. stol. Je kryta plechovou střechou zakončenou zvonicí.

Úboč

Kostel sv. Mikuláše – stojí v nejvyšší části svažité návsi. Nevelká jednolodní stavba byla založena ve 13. stol., kolem 14. stol. získala nový presbytář se sakristií a roku 1763 k ní byla dostavěna kaple sv. Anny. V oknech zůstaly zachovány fragmenty skleněných vitráží ze 14. stol. Vnitřní interiér pochází z období kolem roku 1900 a na oltáři je umístěn obraz Sedláčkových Hradů os A. Libschera t roku 1895.

Úsilov

Úsilovská tvrz – Úsilovská tvrz stojí uprostřed obce, ne velké louce obklopené rybníky. Stavbu tvoří komplex budov různého stáří. Původní tvrz byla postavena patrně v 2. polovině 14. stol. a stojí nalevo od vstupu. Její stavení o rozměrech 15 x 11 m dosahuje síly zdiva dvou metrů. K původní tvrzi byla později přistavěna hranolová věž a krátké renesanční křídlo. Poslední výraznější přestavbu prodělala tvrz v roce 1930.

Všepadly

Kaplička sv. Václava – kaplička stojí na křižovatce uprostřed obce a pochází z roku 1775. Zvenčí šestiboká, uvnitř kruhová stavba je kryta jehlancovou střechou zakončenou zvoničkou.

Kaplička sv. Panny Marie

Všeruby

Kostel sv. Michala Všeruby – kostel s gotizujícími prvky byl postaven v letech 1628–1650. Obnoven po požáru v r. 1852.

Kostel sv. Anny – Tanaberk – nedaleko Všerub u obce Hájek je za korunami starých lip ukryt poutní kostel svaté Anny. Nad vrcholky stromů září zlatem kostelní báň a kříž kostela.

Velmi dramatická je historie zdejšího poutního místa. Za večerního soumraku 25.7. 1703 navštívil vrch František Pajer, kantor a varhaník z nedalekých Všerub. Byl stižen trudomyslností a duševními depresemi. Pojednou spatřil zářící oblaka, která jasným světlem zabarvila okolní krajinu. Tímto přírodním úkazem byl z moci Boží uzdraven. Na památku svého uzdravení tam nechal vystavět malou dřevěnou kapli. Zprávy o zázracích se brzy rozšířily po celém okolí Čech i Bavorska. Mnoho lidí se uzdravilo nebo bylo zachráněno před smrtí. Sláva poutního místa rostla tak, že se z podnětu všerubského faráře J. Schübla roku 1712 začalo s výstavbou poutního kostela na Tanaberku. Stavbu kostela zadali klatovskému staviteli italského původu M. A. Gilmettimu. Kostel byl dokončen v roce 1717. Po smrti faráře Schübla zájem všerubské farnosti o poutní místo opadl.

Obec Všeruby tedy v roce 1740 předala chrám koutské vrchnosti. Stadionové nechali u kostela vybudovat poutnický dům, který byl později změněn na hospodu, a ještě vystavěli faru. Tím se stal Tanaberk samostatnou farností se dvěma knězi a kostel svaté Anny se stal vyhledávaným poutním místem.

Poutní chrám byl v průběhu let poškozen nejen francouzskými vojáky, ale i samotnou přírodou. Několikrát do věže kostela zasáhl blesk. Po požáru v r. 1865 se změnila podoba poutního chrámu. Kostelní rotunda získala kopuli, která převyšovala výšku hlavní věže. Avšak pro velké zatížení obvodního zdiva chrámu byla roku 1897 sňata.

Tanaberským patronem byl hrabě Filip Stadion. Zemřel 17. září 1839 a dle své poslední vůle byl pohřben do hrobky před hlavním oltářem chrámu. Místo posledního odpočinku zde však našli nejen knězi, jež sloužili na farnosti, ale i ostatní osadníci.

V roce 1898 odkoupili od koutské vrchnosti hostinec na Tanaberku členové domažlické pobočky KČT. Přeměnili jej na ubytovnu a hospůdku. Na den svaté Anny se zde každoročně konaly poutě s bohoslužbami.

Po válce kostel s farou a ubytovacím hostincem opět ožil a patřil mezi oblíbené výletní cíle kdyňských občanů. K hospodě přibyl i kulečník a z kašny před kostelem tekla voda svedená ze samoty Hamlička.

Po druhé světové válce se na tanaberské faře usídlili vojáci, kteří strážili státní hranice. Kostel byl používán jako stáj pro koně. Hlavní oltář a sochy později skončily jako topivo v mrazivém počasí. Kolem roku 1950 zmizela z tanaberského vrchu turistická ubytovna a později i fara kostela. Další velké škody napáchali vandalové.

Obrat k lepšímu nastal po roce 1968. Na kostele svaté Anny proběhly rozsáhlejší opravy. Iniciátorem se stal kdyňský farář Josef Břicháček. Dalších 20 let se o poutní kostel starala hrstka kdyňských věřících. V roce 1995 byla provedena další rozsáhlejší oprava poutního chrámu. Korouhvička byla nahrazena zlaceným křížem a kostelní báň opět pozlacena. Vnější interiér byl opraven a nově obílen. Oprava probíhala pod dohledem kdyňského vikáře Miroslava Kratochvíla.

Poutní chrám se otevírá každoročně ve svátek svaté Anny a v sezóně jsou zde slouženy nedělní mše svaté pro věřící poutníky z blízkého okolí.

Kostel sv. Pastýře – kostel v Hyršově nechal postavit hyršovský rodák Ondřej Schmidtpeter v roce 1830–1832. Kostel byl vybudován na místě šestiboké kaple založené v roce 1750.

Zahořany

Mohylové pohřebiště z doby bronzové – leží 2 km, v lese Škanivě, od Zahořan. K pohřebišti se dostanete po značené turistické značce.

Kostel sv. Kunhuty – kostel sv. Kunhuty ve Staněticích je gotická stavba z 1. poloviny 14. stol. Ve 2. polovině 18. stol. byla zvýšena věž a opatřena cibulovou bání. V kostele je dobře zachován gotický interiér. Na oltáři je umístěna gotická socha sv. Kunhuty z let 1370–1380. Hlavní oltář je pseudogotický, boční oltáře pochází z 18. stol. Kostel obklopuje kruhová zeď hřbitova.