Celý kraj leží pod sněhovou peřinou, matka přede mnou prošlapává pěšinu v hlubokém sněhu, já za ní cupitám se školní taškou na zádech. Z dálky je již slyšet kostelní zvon, dohasínající měsíc ještě ozařuje krajinu. Krystalky zmrzlého sněhu všude kolem, třpytí se jak rozsypané diamanty. Již vidíme zářící okna zasněženého loučimského kostela a já si v duchu přeříkávám známou báseň:
Hlas zvonů táhne nad závějí,
kdes v dálce tiše zaniká;
dnes všecky struny v srdci znějí,
neb mladost se jich dotýká.
Jak strom jen pohne haluzemi,
hned střásá ledné křišťály,
rampouchy ze střech visí k zemi
jak varhan velké píšťaly.
Zem jak by liliemi zkvětla,
kam sníh pad,
tam se zachytil;
bůh úsměv v tvářích,
v oknech světla,
a v nebi hvězdy rozsvítil.
A staré písně v duši znějí
a s nimi jdou sny jesliček
kol hlavy mé, jak ve závěji
hlas tratících se rolniček.
Můj duch zas tone v blaha moři,
vzdech srdcem táhne hluboce,
a zvony znějí, světla hoří -
ó Vánoce! Ó Vánoce!
Báseň budu přednášet na vánoční besídce, tedy nyní, podle vzoru sovětského svazu Jolce a dárky přiveze Děda Mráz na saních ozdobených velikou hvězdou. Není to hvězda betlémská, ale rudá, pěticípá.
Po rorátech svlékám rychle ministrantský šat a spěchám do školy, abych nezmeškal vyučování a nezadal tak důvod k další poznámce do žákovské knížky od paní ředitelky. Ona nemá ministranty ráda, protože nesplňují její představu o socialistické výchově mládeže.
Na Vánoce jsem pak pod stromečkem, k mé velké radosti, našel plnicí péro s nasávací gumičkou, které se již nemuselo neustále namáčet v kalamáři a nedělalo kaňky ve školním sešitu. Velice jsem si pera vážil a opatroval ho jako poklad, tenkrát stálo 3 koruny, a to byl tehdy celodenní plat mých rodičů v nově založeném JZD.
I letošní Vánoce budou asi skromnější, a v mnohých rodinách bude méně dárků pod stromečkem, ale možná o to více tepla v duších a lásky v srdcích.
Požehnané Vánoce všem lidem dobré vůle a hodně, hodně, zdraví. Věřte, že ta pomyslná nitka mezi životem a smrtí je velice tenká. Děkujme Pánu Bohu za každý den, který je nám dán , abychom mohli užívat daru života.
A ten malý ministrant? Ten tenkrát chodil právě do této školy a do této třídy.
Václav Mráz
