Výlet nám začínal v deset hodin dopoledne příjezdem do vesničky Untergrafenried, kde se setkáváme s naším průvodcem Karlem a společně odcházíme přes hranice směrem na Lučinu. Sluneční paprsky už přemohly mlhavé ráno a na obzoru se ukázal milovaný Čerchov. Příroda okrášlená pestrými podzimními barvami slibovala krásný den. Dolní Lučina (Untergrafenried) a Horní Lučina (Obergrafenried) jsou od sebe vzdáleny 1,5 km. V roce 1764 rozdělila tyto dvě vesnice vytýčená hranice Marií Terezií. Dlouhodobý spokojený život obyvatel změnila až druhá světová válka a následný odsun německých obyvatel.
Opuštěná vesnice v pásmu železné opony pustla díky času a zbytek dokonaly buldozéry ženijních jednotek naší armády.
Procházíme obnovenými základy jednotlivých domů, pivovaru, školy, fary, kostela sv. Jiří. Nasloucháme pozorně zajímavému vyprávění Karla Reitmeiera. Ten prožíval znovuzrození Lučiny a její přeměnu na Skanzen zaniklé obce zcela zblízka. Jeho zasvěcený výklad nám přinesl mnoho informací a lidských příběhů.
Vracíme se do vesničky Untergrafenried, kam nás pan Willi Schneider jednoho dne pozval na pohoštění. Bylo tomu tak.
Uprostřed léta navštívil Kdyni a její turistické informační centrum jistý bavorský turista. Po covidové odmlce nechodí německých návštěvníků mnoho. Tento vstoupil s úsměvem, a když spatřil plakát informující o turistickém výletu 12. 10. na LUČINU/GRAFENRIED, oči se mu doslova rozzářily. „Víte, já bydlím v Untergrafenried, a já znám i Karla Reitmeiera“. Slovo dalo slovo a jeho milé vyprávění končilo pozváním k němu na statek. Po návratu z Lučiny nás prý u sebe pohostí a ukáže své hospodářství.
Protože výlet byl až v říjnu, nebrala jsem jeho pozvání příliš vážně. Mnohokrát se v euforii ledacos slíbí. Jaké bylo moje překvapení, když 28. 9. vyzvánělo jakési německé číslo. Byl to Willi Schneider, že on je ten návštěvník z léta, který bydlí v Untergrafenried. „Připravím pohoštění, něco teplého, kávu a koláč.“
Zcela překvapena, že pan Schneider nezapomněl, odpovídám: „Dobře, to je velmi milé. Kolik budeme platit na osobu?“ a nadšený hlas v telefonu pokračuje: „Nic, to je přátelské pozvání, vše bude gratis. Kolik vás bude?“
„Nás bude padesát.“
„Padesát? To je hodně“… po chvilce rozmýšlení pokračoval: „Nevadí, jen si všichni nebudou mít kam sednout. Tolik židlí totiž nemám.“
Pro změnu jsem oněměla já. Nechtělo se mi přijmout občerstvení gratis, ale zároveň se pozvání nedalo odmítnout. Vždyť pohoštění na statku bude obrovský zážitek pro všechny mé turisty.
Mohla jsem si občerstvení různě představovat, ale to, co pro nás pan Willi Schneider přichystal, se rozhodně očekávat nedalo.
Tři dlouhé tabule s ubrusy v bavorských barvách na dvoře. Na nich všechny možné druhy chlebů prokládaných sýry, slaninou, paštikou, jelení klobásou. Na uvítanou se rozlévala domácí slivovice. V přízemí domku na plotně bublal jelení guláš a smažily se poslední koblihy. Hostina začala. „Kde jste vzal padesát lžic na guláš?“ Přece ze školy, syn je učitel. „Dnes děti nebudou mít polévku“…nezapomněl pan hostitel ani šprýmovat. Pohostinnost pana Schneidera byla korunována jeho vyprávěním o statku, který od majitelů koupil asi před dvaceti lety. K tomuto místu měla v dětství vazbu jeho babička. Zemědělství bylo jeho koníčkem, ale krávy nechtěl. Chová ovce a jeleny. Navíc má vlastní lihovar. „Především je však velmi šikovný prodejce a opravář zahradní techniky“, dodává K. Reitmeier.
Po dobrém obědě následovala procházka kolem uměle vytvořeného jezera Perlsee. Slouží jako centrum letní dovolené a relaxace. Písečná pláž, minigolf, vycházkové trasy vás chvílemi přenesou až někam do Slovinska. Ale není tomu tak, jste jen pár kilometrů od našich hranic.
Večer se v myšlenkách vracím na statek pana Schneidera, ale i do zaniklé obce Lučina, k symbolu smíření v podobě obrazu podaných rukou. K prastarým lípám před kostelem a k soše sv. Jana Nepomuckého. Tento patron kamenných mostů zde připomíná nutnost budování mostů mezi lidmi a národy. Vzácné osobnosti jako Karl Reitmeier a Willi Schneider naplňují odkaz tohoto světce bezezbytku. Díky vám za to, přátelé.
Ludmila Brychová, TIC Kdyně
