Navigace
Obsah
Válečná léta
Zákon z roku 1940 o právním postavení Židů ve veřejném životě zakazoval Židům vykonávat jakékoli povolání. Například odnímání lékařských praxí zde postihlo MUDr. Lva Hartmana:
15.7.1940 žádá za připuštění k výkonu lékařské praxe jako „židovský lékař“ v Kdyni. 24.7.1940 už nabývá účinnosti konečné rozhodnutí o tom, že ministerstvo sociální a zdravotní správy odnímá právo k výkonu lékařské praxe a MUDr. Hartman přestává též být členem lékařské komory. Židovský majetek zabavený v protektorátu podléhal podle nacistických zákonů zvláštní správě. Po vystěhování původních majitelů byl většinou tak zvaně „arizován“ německými válečnými poškozenci. Občas se ovšem na seznamech nových majitelů židovského majetku objevují i Češi.
Správci bytové výstavby pro západní Čechy v Plzni sděluje Městskému úřadu ve Kdyni, že k 1. 1. 1945 přebírá správu všech židovských nemovitostí. Zasílá seznam domů, které spravuje, žádá o vyrovnání poplatků. Závěrem dopisu zdůrazňuje, že volné židovské byty smí být obsazovány pouze s jejím souhlasem.
Židovská náboženská obec v Praze, místní úřad Domažlice, se 19. 8. 1942 obrací na domažlickou protektorátní okresní správu (OÚ) s výzvou, aby vydala souhlas se znovuotevřením židovských synagog ve Kdyni a v Kolovči, které protektorátní policie uzavřela a zapečetila. – Souhlas vydán nebyl, byl považován za zbytečný, protože 30. 11. 1942 byli všichni Židé z tehdejšího okresu Domažlice odvlečeni do Terezína a odtud do vyhlazovacích táborů.
