Vážení přátelé,
dovolte mi, abych využila příležitosti a v dnešním povídání o kostele sv. Anny na Tanaberku bych věnovala pozornost sv. Anně a Jáchymovi. Měli bychom někdy popřemýšlet, co tito svatí přinášejí do našich životů.
Jméno sv. Anny je tajemství stejně zajímavé jako neprobádané. Anna znamená v hebrejštině půvab, lásku, modlitbu. Jméno Anna bylo dáno mnoha ženám, které později získaly děti modlitbou a obětovaly je Bohu. Jméno Jáchym se vykládá jako „příprava na Pána“.
Pro tuto manželskou dvojici Anny a Jáchyma zavedl církevní kalendář malou výjimku, a to, že 26. července připojil totiž k tradiční sv. Anně i jméno jejího manžela, sv. Jáchyma. Dříve byly oba svátky odděleny. Nyní tedy liturgie opět spojila svatý manželský pár, který dal život Panně Marii, a jsou dědečkem a babičkou Ježíše.
V tzv. Jakubově protoevangeliu se vypravuje, že sv. Anna byla až do stáří neplodná a nedala svému muži Jáchymovi ani jedno dítě. Tomu se jednoho dne stalo, že jeho oběť v jeruzalémském chrámu byla odmítnuta právě kvůli tomuto bezdětnému manželství.
Jednoho dne se zjevil bíle oděný anděl Jáchymovi u jeho stáda a potom vstoupil i do tichého příbytku sv. Anny. Zvěstoval jim, že Bůh, pro kterého nic není nemožné, rozhodl, že přes své stáří oba ještě dají lidstvu ten nejkrásnější květ. Právě jim, zarmouceným a opovrhovaným, se měla podle andělovy zvěsti narodit dívka „oděná sluncem". Právě z jejich vyprahlého a uschlého kořene měla vzejít nejkrásnější lilie a v jejich chudobném domku měla vypučet tajemná, mystická růže.
Sv. Jáchym a sv. Anna se tak stali symbolem starého lidského pokolení, z jehož vrásek vykvétá věčné mládí Boží milosti. Jako by ve svých postavách zosobňovali vyprahlou půdu, která se opět stává úrodnou působením zázračné vláhy víry. Jsou jakoby kmenem starého stromu, jehož větve opět obalí naděje svěžím zeleným listím a novými květy svatosti, jež po Mariině narození otevřou své zářivé korunky paprskům lásky, té nekonečně hojné Boží lásky, z níž Stvořitel všem štědře rozdává.
Někdy je svatá Anna, a to zejména v uměleckých zobrazeních, označována jako „samodruhá“ a „samotřetí“. Jedná se o staročeské výrazy. Výraz „samodruhý“ se používal pro matku, která již nebyla sama, protože nosila dítě. Výraz „samotřetí“ pak pro babičku, která vychovala dceru, a ta zase dceru nebo syna.
Svatý Jáchym je patronem manželských párů, truhlářů a obchodníků s plátnem.
Svatá Anna je patronkou Florencie,Innsbrucku, Neapole a celé země jako Bretaň. Svatá Anna se stala ochránkyní matek a manželství, šťastného porodu, jako svou patronku ji vidí matky, vdovy, ženy v domácnosti. Je patronkou horníků, mlynářů, truhlářů, tkalců, krejčích, provazníků, také čeledínů. Zbožní křesťané se k ní přicházeli modlit za déšť, proti bouřce, ale například i za nalezení ztracených předmětů.
Oba jsou vzorem především pro všechny prarodiče.
(VRÁNA, Karel (ed.). V jednom společenství: životní příběhy světců. Praha: Vyšehrad, 2009. ISBN 978-80-7021-990-4. / webová stránka Catholica.cz - Chlumský J.)
Tak prosíme, sv. Anno, Jáchyme, ochraňujte nás.
Dveře kostela sv. Anny na Tanaberku jsou pro Vás, vážení přátelé, otevřeny.
S velkými díky za spolek Tanaberk Martina Pejsarová
