Navigace

Obsah

Kdyňsko bude mít muzeum

Typ: ostatní
Příznačným rysem čtyřicetiletí komunismu bylo postupné přepisování dějin. Interpretace dějin se zredukovala na několik událostí, jejichž faktický význam byl mnohdy více než sporný, zato marxisticky vzato propagačně dialektický.

Doba husitských válek nám byla prezentována div ne jako předzvěst komunistické společnosti, kde veškeré statky budou patřit všem. Jan Žižka před námi vystupoval jako novodobý Gottwald. Vítězil prý hlavně proto, že bojoval za pravdu. S podobnou kvalifikovaností nakládali s historií protagonisté a mnozí pomahači „velkoněmecké říše“. I ti hledali v historii ospravedlnění pro své mocenské choutky. Výklad historie byl tak v minulosti využíván pro ryze politické účely. Pojetí dějin samo o sobě je vždy předmětem hledání, sporů, subjektivních postojů. Není na tom nic divného. Teprve mnohaletý odstup ukazuje, že běh a význam jednotlivých událostí či údobí se jeví trochu odlišně, než jak je viděli přímí účastníci.

Teprve s odstupem bezmála staletí nám nepřipadá vše, co se dělo za Rakouska, úplně špatné. Císař pán určitě nebyl tím vysmívaným starcem z Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka. Mnohá pravidla z období jeho vlády bezděky přijímáme včetně tradice velmi brzkého začátku pracovní doby. Bez historie se neobejdeme. Ona nás provází na každém kroku, i kdybychom se jakkoliv bránili. Za komunismu platilo, že vše je třeba modernizovat, starou zástavbu neopravovat a nahrazovat novými moderními stavbami. Tak nám vyrostly paláce kultury, obludná monstra na náměstích, vše v zájmu pokroku. Bohužel ani současná doba není některým projevům tohoto typu ušetřena. Příkladem nevkusu je železobetonová obluda mohutně se zdvihající nad Královským hradem v Bruselu. Každý určitě může i z domácích zdrojů hodně věcí přidat.

Kdyně také nebyla ušetřena. Naštěstí některé záměry sedmdesátých a osmdesátých let se již dotáhnout nepodařilo. Pokud by přišla revoluce o rok později, vnitřní stranu náměstí by zdobil již možná nevzhledný, obrovský dům kultury, vhodný tak pro okresní konference komunistické strany. Buďme rádi, že to nakonec dopadlo jinak a Kdyně se může chlubit svým Náměstím, ačkoliv rozvěšené hadry z některých obchodů lesk určitě nedodávají. Kdyně a Kdyňsko má mnoho zajímavých míst, k nimž se váže slavná historie. Všerubský průsmyk byl odjakživa svědkem událostí, které bychom si měli pamatovat. Nebyla to pouze vítězství, ale také dobytí a zpustošení hradů Rýzmberku či Herštejna. První textilní manufakturu v Čechách, která byla za vlády Marie Terezie poctěna zvláštním dvorským dekretem s privilegiem dědičného práva pro výrobu příze a osvobození od vojenské služby pro všechny, kdo bydlí v továrních budovách a jsou podniku neustále prospěšnými. Určitě je mnoho důvodů, aby ve Kdyni stálo muzeum, které bude tento region prezentovat. A tak konec textilní výroby v hlavním traktu přádelen nabídl paradoxně místo pro muzeum za branou se lvem, místo tak typické pro Kdyni a jeho historii. Součástí celého projektu je i zpřístupnění a celková úprava sousedního parku. Město část těchto ploch vykoupilo po 150ti letech, kdy bylo nuceno pozemky odprodat z důvodů tíživé finanční situace. Historie se tedy vrací symbolicky a Kdyňsko bude mít již své druhé muzeum. To první soukromé v Kolovči již nějakou dobu úspěšně funguje. Vybudovat muzeum není však záležitostí finančně jednoduchou. A proto 4,5 milionu korun z evropských fondů se nám určitě hodí. Zhruba do šedesáti procent nákladů uhradí město, což není určitě maličkost, ale finanční stabilitu rozpočtu nenaruší. Žádali jsme Evropskou unii o větší podíl, byrokratické překážky přes podporu sousedních německých obcí nebylo možno úplně zdolat. Uskutečnění záměru to však neohrozí a Kdyně bude mít vedle opravené infrastruktury v letošním roce i své muzeum.


Vytvořeno: 21. 6. 2015
Poslední aktualizace: 21. 6. 2015 00:00
Autor: